Průběh HPV infekce

Nejprve dojde k přenosu viru na sliznice nebo pokožku (nejčasteji pohlavním stykem). Ten se dostane do buněk při drobných poraněních. Viry přilnou ke vhodným receptorům na buněčném povrchu, dostanou se dovnitř buněk přes buněčnou membránu a jsou pohlceny do transportních váčků. V buňkách pak ztrácejí své proteinové obaly (kapsidy) a jejich DNA (genetická informace) se dostane do buněčného jádra, kde začíná proces množení virového genomu. Viry se chovají jako paraziti schopní využívat buněčný biochemický aparát k expresi svých genů k namnožení virových genomů a jejich zabalení do ochranných obalů.

Epitel nakažený HPV viry

Neustále dochází k obnově dlaždicového epitelu na povrchu sliznic a na pokožce. K tomu dochází i bez infekce. Podnětem jsou zejména estrogeny.

Epitel infikovaný HPV reaguje jinak a to nerovnoměrně: ztluštěním nebo rohověním. Při infekci se v buňkách dlaždicového epitelu zmnožuje DNA viru HPV a vzniká značné množství kopií virů.

Takzvanou buněčnou imunitu zajišťují buňky označované jako bílé krvinky. Existuje mnoho typů bílých krvinek. K nespecifické obraně patří například makrofágy nebo neutrofily. U většiny obratlovců se vyskytuje i druhý typ bílých krvinek, a to tzv. lymfocyty, které vyvíjí rafinovanější metody vyhledání a usmrcení patogenních organizmů - rozeznávají antigeny na povrchu buněk a ty pak pomocí protilátek ničí včetně HPV virů.

Doposud bylo identifikováno již více než 130 odlišných typů. HPV viry se dělí dle rizika vyvolání přednádorových změn v postižené tkáni na HPV typy s nízkým rizikem = LOW RISK (LR) a vysokým rizikem = HIGH RISK (HR) (viz článek lidský papilomavirus).


Na schématu vidíme zleva doprava dlaždicový epitel, který infikuje HPV virus. Od zcela zdravé tkéně (vlevo) po onkologické onemocnění - karcinom hrdla děložního (vpravo), jsou plynulé přechody. V případě infekce HIGH RISK kmenem HPV (nejčastěji typ 16, 18) a dalších kofaktorů (poruchy imunity, kouření apod.) dochází k těmto vyobrazeným změnám.

Virus pak přebírá kontrolní mechanismy buněčného cyklu a preferuje své vlastní množení. Infikované buňky jsou geneticky nestabilní. Je narušen i průběh dělení a vznikají různě atypické a abnormální buňky. Ty pak prokazujeme ve stěrech onkologické cytologie a v biopsiích. Jen tyto ženy mohou mít léze HG (high grade lesions), pravé prekurzory možného zvratu v karcinom.

Rizikové faktory transformace

Základním faktorem je kontakt s HPV virem a jeho přetrvání (tj. perzistence) ve tkáni. Krom toho jsou známy i další faktory zvyšující relativní riziko transformace buněk:

• sexuální chování a počet sexuálních partnerů v průběhu života
• etnicky daná genetická predispozice (rozdíly haplotypu leukocytárního antigenu HLA)
• větší počet donošených dětí u mladých žen (trauma cervixu, imunosuprese)
• infekce dalšími sexuálně přenosnými patogeny (některé genotypy chlamydií)
• kouření cigaret (silné argumenty epidemiologické)
• poruchy imunity (zejména imunodeficience, HIV)
• počátek kohabitace v době pubertálních somatických změn
• poruchy výživy snízkou hladinou a-tokoferolů a vita­minu C, antioxidantů
• neúčast na screeningových vyhledávacích programech [62, 69, 72]